HistorieZaložení BeneticZakladatelem vsi je Beňata, podle kterého získala ves své jméno. Původně se ves nacházela jihovýchodně od současných Benetic, u potoka naproti benetické myslivně. Tuto polohu potvrzují zde nalezené úlomky keramiky. Tyto úlomky jsou velmi podobné nálezům z hradů Lipnice a Orlíka u Humpolce, takže pravděpodobně pocházejí z 15. až 16. století. Od svého vzniku byla ves součástí světelského panství, se kterým má společné dějiny.Místní samosprávaV roce 1850 byly zřízeny okresy a Benetice patřily pod politický a soudní okres v Ledči nad Sázavou. V Beneticích byl založen obecní úřad, pod který patřily také osady Opatovice a Žebrákov. Opatovice se v roce 1931 osamostatnily. V roce 1960 byl obecní úřad zrušen a Benetice připadly pod Místní národní výbor v Mrzkovicích. Od roku 1980 jsou Benetice součástí Světlé nad Sázavou.DopravaV roce 1836 byly započaty práce na stavbě vůbec první silnice spojující město Světlá nad Sázavou a tehdejší okresní město Ledeč nad Sázavou. Tato silnice vede právě přes Benetice. Silnice byla dostavěna v roce 1848. V té době byla nynější silnice vedoucí přes Mrzkovice ukončena v Leštince jako cesta. Silnice byla v roce 1971 vyasfaltována a do Benetic začal jezdit autobus. Část této silnice nacházející se mezi Beneticemi a Vilémovicemi byla 8. dubna 1988 rozhodnutím ministerstva vnitra ČSR (čj. SD/21 - 1649/88) vyřazena ze silniční sítě a převedena do kategorie účelové komunikace. V roce 1993 došlo ke snížení počtu autobusových spojů do Benetic ze tří na dva denně. V roce 2005 došlo ke zvýšení počtu autobusových spojů do Benetic ze dvou na čtyři denně. Skelná huťNejspíše po lesní kalamitě na Světelsku byla Vítem Schindlerem asi v roce 1752 založena skelná huť. Pravděpodobně se jedná o nejstarší huť na Světelsku (žádná starší zatím doložena nebyla) a nejspíše proto se nazývala Světelská. Do roku 1752 provozoval huť zakladatel Vít Schindler, po něm ji měl až do roku 1767 pronajatou Josef Schindler, syn Víta Schindlera. Po něm ji převzal František Schindler, který byl nájemcem až do roku 1769. Dalším uváděným nájemcem od roku 1773 je Jan Hoffmann. Za jeho působení v huti pracovalo 58 lidí. Po smrti Jana Hoffmanna vedla huť jeho manželka, která se v roce 1786 znovu vdala. Jejím druhým manželem byl rozsochatecký skelmistr František Seewald, který řízení huti později převzal. Za jeho působení bylo v huti zaměstnáno 25 sklářů (8 až 9 tovaryšů, 1 až 2 učni) a sklo bylo dodáváno především firmě Fischer Kittel z Polevska. Po jeho odchodu v roce 1794 do sklárny ve Chraňboži benetická huť zanikla. Skelná huť byla původně postavena nad dnešní vesnicí u cesty do Pavlova a v roce 1753 byla přemístěna k rybníku pod benetickou myslivnou. Huť byla dobře vybavena, patřila k ní draslovna, rybník a několik chalup. V huti se vyráběly především nápojové soupravy, z nichž většina byla určena pro vývoz do ciziny. Přítomnost dnes již neexistující huti připomínají některé místní názvy, třeba na sušírnách, nebo sklárenský rybník. Jednotné zemědělské družstvoPo velkém přesvědčování rolníků bylo v obci v roce 1958 založeno jednotné zemědělské družstvo. Ještě téhož roku byly rozorány meze, aby na jaře následujícího roku mohlo začít společné hospodaření. Později se družstvo sloučilo s mrzkovickým družstvem Pokrok a v roce 1975 došlo k jejich sloučení se světelským JZD Nové Lány. V roce 1989 byly pozemky vráceny původním majitelům.HájenkaPůvodní budova hájenky se nedochovala. V roce 1832 byla na jejím místě postavena současná budova hájenky. Naproti hájence byl postaven pionýrský tábor, jehož se hájenka stala součástí. Pionýrský tábor byl později využíván jako rekreační zařízení. Byl zde vybudován venkovní bazén. Do roku 2006 rekreační středisko patřilo firmě Obila Kutná Hora, která ho koncem tohoto roku prostřednictvím realitní kanceláře prodala manželům z Nizozemska. Život v BeneticíchV Beneticích se nikdy nepodařilo otevřít školu, proto školní děti z Benetic docházely od roku 1777 do tehdy vzniklé školy v Pavlově. Od konce druhé světové války pak děti docházejí do škol ve Světlé nad Sázavou. Sklářství není jediným průmyslovým odvětvím, které se zapsalo do dějin Benetic. Dalším, i když podstatně mladším, je těžba a zpracování žuly. V okolí Benetic bylo několik kamenolomů, nejvýznamnější z nich byl lom Horka. Těžba většího množství žuly začala v době stavby železnice, především trasy Kolín-Jihlava v letech 1860 až 1871 a později při stavbě posázavké lokálky v letech 1901 až 1903. Ještě donedávna byla většina Benetických stavení postavena ze dřeva. To velmi usnadňovalo vznik požárů. 29. listopadu 1936 vyhořela čtyři stavení včetně místního hostince u Pejcharů. Požáru nezůstaly ušetřeny ani hospodářské budovy a likvidovalo jej několik požárních sborů z okolí. Dalším významným mezníkem v historii Benetic bylo zavedení elektrického proudu v roce 1956. Při této příležitosti byla uspořádána oslava, při které byla za hojné účasti obyvatel Benetic slavnostně pohřbena petrolejka. Život v Beneticích byl klidný, ale nebyl jednoduchý. Políčka nebyla příliš úrodná a nesnadno se obdělávala. I v dobách, kdy se lidé neměli nejlépe a žili v bídě, snažili se pomáhat jeden druhému. Soudržnost a snaha pomoci, to jsou vlastnosti, které Benetickým lidem vydržely dodnes. Vývoj jména
Historie v datech
Část tohoto textu byla vložena také do wikipedie. Konkrétně se jedná o editace od 10:42, 11. 2. 2008 (147.32.160.138) do 11:22, 18. 2. 2008 (Standazx). Během těchto editací byl původní článek rozšířen o tento text. | ||
9128 |
Veškerý text na těchto stránkách, s výjimkou textu na vložených stránkách http://mapy.cz/ a http://maps.google.com/ a s výjimkou textu v souborech na stránce 'Ke stažení', je dostupný za podmínek GNU Free Documentation License.
Prohlášení o přístupnosti. Připravují se jazyky: |